Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kodex slušného rodiče

3. 8. 2018

Kodex slušného rodiče

  • Chci aby se mé dítě vracelo ze zápasů a tréninků s úsměvem a chutí do dalšího sportování
  • Já i mé dítě jsme jeden tým, který vždy drží spolu a to i ve chvílích, kdy se nedaří.
  • Nikdy nenadávám mladým fotbalistům a fotbalistkám.
  • Vždy respektuji rozhodnutí trenéra či rozhodčího.
  • Po utkání si podám ruce s rodiči z druhého týmu.

Nezáleží na tom, zda mé dítě bude hrát za reprezentaci nebo si jen zakope s kamarády pro radost. Mým přáním je, aby se fotbal a sportování obecně stalo nedílnou součástí jeho života.

Přestože sportovní ambice českých dětí v důsledku jiných vlivů časem výrazně klesají, stále se můžeme spolehnout na jednu jistotu. Tou nejoblíbenější a nejpopulárnější pohybovou aktivitou na naší planetě je fotbal.

Ne vždy však fotbal přináší dětem pouze úsměv a radost. Bohužel také na fotbalových utkáních těch nejmenších můžeme vidět zarážející jevy, které berou chuť do hry a sportu jako takového. Snahou o udržení okamžitých výsledků, přehnaným důrazem na výkony jednotlivců a potlačením myšlenky fair - play, se u dětí postupně vytrácí úcta ke spoluhráčům, protihráčům i rozhodčím. Mizí pak také touha zahrát si fotbal, najít v kolektivu nové kamarády a v neposlední řadě vysloužit si pochvalu od trenérů či rodičů. Právě rodiče jsou přitom často těmi, kteří stojí na pomyslném žebříčku negativních emocí na samotném vrcholu.